Zemědělská krajina, která tvoří přibližně polovinu rozlohy České republiky, se v posledních desetiletích kvůli intenzivnímu zemědělskému hospodaření zásadně změnila. Velká nečleněná pole, specializace na pěstování pouze několika druhů plodin a plošné používání chemických prostředků vedly k tomu, že některé druhy jsou bezprostředně ohroženy vyhynutím.
Sýček býval naše nejběžnější sova s velikostí populace až desítek tisíc jedinců. „Dnes ale sýček patří k nejohroženějším druhům. Jeho početnost je odhadována na pouhých 100 –130 párů,“ uvádí Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, spoluautor záchranného programu. Ten počítá se zajištěním takového hospodaření na pozemcích v teritoriích sýčků, které jim vytvoří dostatečnou potravní nabídku v průběhu celého roku. Důležité je i zakrývání nebezpečných míst v lidských sídlech, ve kterých tato drobná sova hnízdí. Sýčci se totiž mnohdy utopí například v nezakrytém sudu. Plánuje se i propojení stávajícího ostrůvkovitého výskytu sýčků nabídkou míst k hnízdění, případně vypouštěním těchto sov do připraveného a vhodného prostředí. Cílem je, aby se početnost sýčků u nás zvýšila alespoň na 1000 párů.
Přípravu a koordinaci realizace záchranných programů zajišťuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci s odbornými institucemi a dalšími subjekty. Na přípravě Záchranného programu pro sýčka obecného se významnou měrou podílely Česká společnost ornitologická, Ústav biologie obratlovců AV ČR a organizace TYTO, z.s.
Více o programu zde.