Bércouni jsou málo známí afričtí savci, kteří svým vzhledem připomínají hlodavce, ale evolučně jsou příbuznější slonům nebo mořským sirénám. Mezinárodní tým biologů, který vede Josef Bryja z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR, nyní odkryl evoluční vztahy mezi jednotlivými skupinami bércounů. Získané výsledky dokazují, jak málo dosud víme i o tak významných skupinách organismů, jako jsou savci.
Většina bércounů, kteří žijí v savanách subsaharské Afriky, vzhledem připomíná krysy nebo přerostlé rejsky s protáhlým nosem, podle kterého se jim anglicky říká „elephant-shrew“, což můžeme přeložit jako „slono-rejsek“. I když byli původně řazeni k rejskům či jiným hmyzožravcům, až genetické analýzy z počátku 21. století doložily, že jejich blízcí příbuzní jsou právě sloni.
Na rozdíl od slonů se ale o bércounech ví velmi málo. V minulém roce rozvířilo klidné vody znovuobjevení bércouna somálského americkými vědci, kteří nalezli jeho populaci ve vyprahlých polopouštích v Džibutsku. Genetická analýza pak prokázala, že se jedná o evolučně velmi odlišnou starobylou větev, a následně byl pro tohoto bércouna vytvořen samostatný rod Galegeeska. Tento rod měl být podle vědců rozšířen pouze na malém a velmi málo prozkoumaném území tzv. Afrického rohu v oblasti Somálska.
Chyba v… databázi
Čeští vědci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR pod vedením Josefa Bryji a jejich kolegové z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Severtsovova ústavu Ruské akademie věd v Moskvě nicméně zjistili, že mytický bércoun somálský má blízkého příbuzného. Je jím bércoun rezavý, široce rozšířený druh v tzv. somálsko-masajské savaně, která se táhne od severní Tanzanie až po východní Etiopii. Ten by měl tedy také patřit do loni vytvořeného rodu Galegeeska. Oba druhy jsou si navíc podobné i vnějším vzhledem – proč tedy jejich příbuznost nepotvrdila loňská studie amerických zoologů, kam zahrnuli i bércouna rezavého? „Všechny předchozí genetické studie bércounů byly založeny na sekvencích z nejrozsáhlejší veřejné databáze GenBank. A ten, kdo je do té databáze před 20 lety vložil, toho bércouna rezavého špatně určil,“ vysvětluje Josef Bryja. „I když množství dostupných dat neustále narůstá, řada z nich může být velmi zavádějících. Je proto zcela nezbytné se znovu vydávat do míst, kde ta zvířata žijí, a získat nejen nový materiál pro genetické analýzy, ale i komplexní obraz o jejich životě a prostředí,“ upozorňuje Josef Bryja. Výsledky publikoval prestižní časopis Journal of Zoological Systematics and Evolutionary Research.
Další noví bércouni
Pro vyřešení fylogenetických vztahů mezi jednotlivými skupinami bércounů vědci použili molekulárně-genetické přístupy. „Už předběžné analýzy ukázaly, že se v našem materiálu z východní Afriky vyskytují geneticky velmi odlišní bércouni, pro které by bylo potřeba nalézt nové rodové jméno. Proto jsme se zaměřili na analýzu kompletního materiálu této skupiny,“ říká Jarmila Krásová, doktorandka na Jihočeské univerzitě a Ústavu biologie obratlovců AV ČR a první autorka studie. „Nejenom, že jsme vyřešili fylogenetické vztahy mezi savanovými bércouny a zrekonstruovali jejich evoluční historii, ale také jsme zjistili, že se zde vyskytuje několik linií, které by měly být popsány jako nové druhy.“
Během měsíčního terénního výzkumu v Angole se vědcům například podařilo získat vzorky dvou druhů bércounů a minimálně u jednoho z nich se jedná o nový druh pro vědu. „Nicméně druh správně taxonomicky popsat je běh na dlouhou trať,“ říká Jarmila Krásová. I v příštích letech se tak můžeme těšit na žhavé novinky za světa východoafrických savců.
Fotogalerie v lepší kvalitě ke stažení ZDE.
Publikace:
Krásová J., Mikula O., Šumbera R., Horáková S., Robovský J., Kostin D. S., Martynov A. A., Lavrenchenko L. A., Bryja J., 2021: The Rufous Sengi is not Elephantulus – Multilocus reconstruction of evolutionary history of sengis from the subfamily Macroscelidinae. Journal of Zoological Systematics and Evolutionary Research, in press. DOI: 10.1111/jzs.12460
