Dne 11. července 2024 v Brně
Skupina vědců z Ústavu biologie obratlovců AV ČR se vrátila po měsíci z východu Středoafrické republiky, kde zkoumala diverzitu malých savců a jejich patogenů. Jako první tým na světě navštívili výzkumníci rozsáhlé chráněné území Chinko, odkud doposud jakékoliv informace o hlodavcích, rejscích a letounech (netopýrech a kaloních) chyběly. Během náročného terénního výzkumu vědci odebrali tisíce vzorků z více než 400 jedinců, kteří náleží minimálně k 12 druhům letounů, 9 druhům hlodavců a několika druhům rejskovitých. Přesné názvy druhů pomůže vědcům odhalit až molekulární genetika v následujících týdnech, protože některé ze zvířat je těžké odlišit na základě jejich vzhledu přímo v terénu.
Tříčlenný výzkumný tým vedený Josefem Bryjou odletěl do Středoafrické republiky 3. června 2024. Cíl měsíční expedice byl jasný: Zamířit do dosud neprobádaných končin přírodní rezervace Chinko, kterou od roku 2014 spravuje nadnárodní nevládní organizace African Parks. „Předtím území velikosti Belgie zažívalo turbulentní období, které vyvrcholilo obrovským tlakem na místní faunu ze strany pytláků a ozbrojených rebelů, v důsledku čehož přišel park téměř o veškerá velká zvířata. Unikátní populace nosorožců a žiraf byly vyhubeny, z obrovských stád slonů, velkých antilop či buvolů zbyli poslední jedinci, a podobně byli decimováni i velcí predátoři nebo třeba šimpanzi,” vysvětluje Josef Bryja. „Kvůli nekončícím konfliktům mezi skupinami rebelů a vládou nezbývaly na ochranu biodiverzity prostředky ani čas. Naprosté devastaci tohoto rozsáhlého unikátního ekosystému naštěstí zabránila skupina nadšenců vedená švýcarským vědcem Thierry Aebischer, které se podařilo území postupně převést pod správu African Parks,“ říká Josef Bryja. Do Chinka se chystal už dříve, ale bezpečnostní podmínky nebyly v minulých letech příznivé. „V blízkosti parku pořád operují skupiny rebelů a například pozemní cesta by byla nebezpečná, a navíc by trvala více než dva týdny. Proto jsme se do parku přemístili pomocí malého letadla přímo z hlavního města Bangui. Situace je nyní v parku stabilní i díky neustálé přítomnosti místních ozbrojených rangerů a každodenního monitoringu okolí pomocí malých letadel, helikoptéry a satelitů. Jen tato opatření a rovněž ohromná podpora ze strany African Parks umožnily letos expedici naplánovat a uskutečnit.“
V parku vědci navštívili čtyři různé oblasti, včetně základny Kocho, kde prováděli svůj výzkum. „Šlo nám o to zachytit v co nejkratším čase co největší biodiverzitu, tak abychom popsali evoluční bohatost drobných savců v Chinku. Proto jsme vybírali různé biotopy v různých místech parku: tropický konžský les na jihu, zalesněnou savanu kolem základny Kocho, súdánskou savanu na severu a vlhčí typy biotopů na východě parku. V každém typu prostředí žijí v Africe jiné druhy a nás právě zajímalo, které nalezneme v Chinku,“ říká Laura Brosseau-Acquaviva, členka týmu a Ph.D. studentka J. Bryji, která se mimo jiné věnuje evoluci rodu Aethomys, což je běžně se vyskytující rod hlodavců v afrických křovinatých savanách, jehož taxonomie a systematika je stále nejasná.
„Celkem se nám podařilo ovzorkovat 402 jedinců z více než 25 druhů drobných savců. Ve výzkumu se zaměřujeme i na netopýry a kaloně. Proto jsme v terénu měli sítě a přes den jsme do nich odchytávali na požadavek ze strany African Parks i ptáky, o nichž se rovněž moc neví. Díky tomu jsme na seznam místních ptáků přidali další druh, ledňáčka bělobřichého (Corythornis leucogaster), který žije v lesích konžské pánve. Když se podíváte do různých průvodců, areál výskytu mnoha druhů zvířat obkresluje hranice Středoafrické republiky. Nicméně to neznamená, že by se tam druhy nevyskytovaly, jen tam prostě ještě neproběhl výzkum, který by výskyt druhu potvrdil. Z tohoto hlediska je Chinko nepopsaný list a mnoho druhů zde na své objevitele stále čeká. Tato část práce mě tak bavila skoro nejvíce, objevovat doposud nezdokumentované druhy. Každý den jsem se těšila, co nám uvízne v síti či pasti a zda to bude pro park nebo přímo Středoafrickou republiku nový druh,“ dodává Alena Fornůsková, třetí členka týmu, která se zabývá studiem patogenů odchycených savců.
Tým doplnili rovněž dva bakalářští studenti z Univerzity v Bangui, kteří se zapojili se zaujetím do všech aktivit a byli týmu k ruce po celou dobu expedice. „Oba studenti v Chinku zůstávají další dva měsíce v rámci své školní stáže. Nechali jsme jim v parku odchytové pasti i sítě a zkumavky s ethanolem, aby mohli v započaté práci pokračovat. V Chinku nyní začíná období dešťů, což sice znesnadňuje cestování po parku, ale populační hustoty hlodavců a rejskovitých porostou, což může přinést zajímavé výsledky v podobě nově zachycených druhů,“ říká Josef Bryja. Studenti již například zdokumentovali, že i v tak odlehlém místě, jako je základna Kocho, se již nacházejí invazní krysy (Rattus rattus), které do parku zatáhl člověk spolu s přísuny zásob z okolních vesnic. Dle vědců jde o recentní zavlečení, jelikož se na základně ve větším počtu stále vyskytují i původní druhy hlodavců (především z rodu Mastomys), které ale časem tlaku ze strany větších a agresivnějších krys podlehnou.
Nyní nasbírané vzorky čeká analýza dat v laboratoři ve Studenci na Vysočině. Nejprve vědci izolují DNA a určí druhy na základě molekulární genetiky. Následně budou analyzovat patogeny, především RNA viry a krevní prvoky (jednobuněčných eukaryot), kam patří i paraziti způsobující malárii (Plasmodium) či spavou nemoc (Trypanosoma). Savce pak ještě čeká detailní analýza jejich genomů, která pomůže odhalit evoluci jednotlivých skupin. „Na výsledky našich analýz se těšíme. Na podzim plánujeme ještě jednu expedici v Angole, což je podobně neprozkoumané území. Díky datům z Chinka a Angoly bychom měli získat poměrně ucelený obrázek o rozmanitosti a evolučním vývoji drobných savců v subsaharské Africe. Tato data umožní nejen pochopit, jak se biodiverzita nejméně prozkoumaného kontinentu vyvíjela, ale pomůžou určit, kde se nacházejí nejhodnotnější místa, která by měla být prioritou pro ochranu přírody,“ uzavírá Josef Bryja.
