Mezinárodní tým vědců zabývající se studiem tropických horských lesů v Africe zjistil, že množství uhlíku, které tyto lesy vážou ve své biomase, je daleko vyšší, než se předpokládalo. Zároveň je překvapila rychlost, jakou lesy mizí. Podle studie, na které se podíleli také vědci z Botanického ústavu AV ČR, Ústavu biologie obratlovců AV ČR, České zemědělské univerzity a Přírodovědecké fakulty UK, uloží jeden hektar nedotčených tropických lesů v afrických horách přibližně 150 tun uhlíku. To odpovídá množství emisí CO2, které se vyprodukuje při zajištění elektrické energie pro stovku domácností ročně. Výsledky studie byly zveřejněny v prestižním časopise Nature.
V rámci mezinárodního výzkumu bylo v těžko přístupných horských lesích změřeno přes 72 000 stromů na 44 lokalitách ve 12 afrických státech od Guineje po Etiopii, na jihu až po Mosambik. Podle zjištění vědců se v afrických horských lesích zachytí více uhlíku než na stejné ploše v amazonském deštném pralese. Výsledky studie dále prokázaly, že africké horské lesy mají, na rozdíl od situace na jiných kontinentech, podobnou strukturu jako ty v nížinách. Horské lesy v Africe tak pohlcují stejné množství uhlíku na jednotku plochy jako lesy nížinné a překvapivě se tam často objevují vzrostlé stromy, tzn. stromy s průměrem kmenu přes 70 cm. Struktura horských lesů v Africe může být důsledkem přítomnosti velkých herbivorů (např. pralesních slonů), ale i specifitou podloží a druhového složení afrických horských lesů (výskyt jehličnanů). Stávající informace IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change) o afrických horských lesích, podle kterých je zde uloženo 89 tun uhlíku na jeden hektar, tak značně podhodnocují význam těchto lesů v rámci globální regulace klimatu.
Mezinárodní vědecký tým také zkoumal, kolik tropických lesů z afrických pohoří zmizelo za posledních dvacet let. Autoři studie spočítali, že ubylo 0,8 milionů hektarů lesa, zejména v Demokratické republice Kongo, v Ugandě a Etiopii, což vedlo k uvolnění více než 450 milionů tun CO2 zpět do atmosféry. Pokud bude pokračovat současné tempo odlesňování, zmizí do roku 2030 dalšího půl milionu hektarů těchto lesů.
“Samotné měření v horské lokalitě probíhá tak, že se vytyčí oblast, ve které se zaznamenává průměr kmene, výška a druh každého stromu. Z těchto údajů lze pak spočítat množství uhlíku, které stromy pohlcují,“ říká Jiří Doležal z Botanického ústavu Akademie věd ČR.
„Český tým ke globální studii významně přispěl výsledky svého dlouhodobého ekologického výzkumu v horských oblastech Kamerunu, kde působíme již více než 15 let. Během této doby se nám i díky intenzivní spolupráci mezi českými odbornými institucemi podařilo významně přispět k poznání biodiverzity jedné z nejméně probádaných části světa a shromáždit unikátní data o rostlinách, hmyzu a ptácích západní Afriky,“ dodává David Hořák z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
„Pro mne osobně započal výzkum v Kamerunských lesích v roce 2007, kdy jsme s kolegy působili v oblasti Babanki poblíž Bamendy v SZ Kamerunské provincii. Právě z této dnes v důsledku lokálních nepokojů již nepřístupné oblasti, pochází velmi cenná data o stromové biomase tamních rychle mizejících lesů v důsledku kácení a následné pastvy dobytka. V rámci společného projektu ÚBO AV ČR a PřF UK v Praze se nyní věnujeme vztahu mezi strukturou lesa a diversitou ptačích společenstev ve středních nadmořských výškách na hoře Mt Cameroon v JZ Kamerunské provincii, a ptačími fyziologickými adaptacemi souvisejícími s měnící se nadmořskou výškou v místech, kde nížinný les přechází v mlžný horský les.“ Doplňuje Tomáš Albrecht z ÚBO AV ČR
Od roku 2000 bylo v Africe vykáceno asi pět procent tropických horských lesů. V některých zemích je to více než dvacet procent. Kromě toho, že tyto lesy významně ovlivňují regulaci klimatu, představují také přirozený biotop pro mnoho vzácných a ohrožených druhů. Například jsou útočištěm poslední populace pralesních slonů, kteří v ekosystému zastávají nezanedbatelnou úlohu při roznášení semen a živin a spásání menších stromů. To přispívá k tomu, že vyšší stromy mají lepší příležitost k dalšímu růstu. Tamní lesy zároveň poskytují vodu pro miliony lidí žijících níže po proudu řek.
V rámci tzv. Bonnské úmluvy uvolnila většina afrických států velké plochy na obnovu lesů. Ačkoli je zalesňování důležité pro zmírnění změny klimatu, větší prioritou je zabránit odlesňování. Vědci doufají, že tato nová zjištění pomohou k efektivnímu využití finančních mechanismů na zastavení odlesňování v tropických pohořích a pro zlepšení ochranářských zásahů při odlesňování v tropických pohořích. Bohužel i v chráněných oblastech totiž odlesňování, degradace lesů a úbytek živočišných druhů představují stále velký problém.
Český vědecký tým, který se podílel na studii:
doc. Mgr. Jiří Doležal, Ph.D., RNDr. Jan Altman, PhD., Botanický ústav AV ČR;
doc. RNDr. David Hořák, Ph.D., RNDr. Ondřej Sedláček, Ph.D., Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy;
prof. Mgr. Tomáš Albrecht, Ph.D., Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy a Ústav biologie obratlovců AV ČR;
prof. Ing. Miroslav Svoboda, Ph.D., Česká zemědělská univerzita.
TZ převzata z webu AVČR a doplněna o komentář prof. Tomáše Albrechta.
DOI: https://doi.org/10.1038/s41586-021-03728-4
Článek zde.
