Jikry halančíků mohou šířit labutě – v zažívacím traktu

O halančících již víme, že dokáží dospět v neuvěřitelných 14 dnech, ale studium jejich životní strategie přináší mnoho dalších překvapení. Posledním z nich je extrémní odolnost jiker, která umožňuje kolonizaci oblastí, kam by se jinak žádné ryby nedostaly. Halančíci jsou totiž schopny přežít průchod zažívacím traktem labutí koskoroba. Mezinárodní tým vědců, jehož součástí je i vědecký tým Martina Reicharda z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, toto zjištění publikoval v prestižním časopise Ecology.

Vše začalo nečekaným nálezem jikry halančíka v trusu labutě koskoroby při terénním sběru vozrků v oblasti pamp jižní Brazílie. Jikra byla nepoškozená, ale vzorek trusu byl zamražen a embryo tudíž nebylo životaschopné. Pokud by však jikra průchod trávicím traktem opravdu přežila, znamenalo by to, že se halančíci, stejně jako třeba rostliny či plži, mohou šířit v zažívacím traktu ptáků.

Aby vědci otestovali, zda jikry opravdu v trávicím traktu mohou přežít, podrobili je přímému testu. Labutě koskoroba v zajetí krmili směsí rostlinného materiálu (což je jejich přirozená potrava) s přimíchanými jikrami dvou druhů halančíků. Ukázalo se, že některé jikry průchod trávicích traktem opravdu přežijí, a to i po dobu více než 30 hodin. Z 650 jiker jich přežilo sice jen 5, ovšem i to může stačit k založení nové životaschopné populace. Potvrdili také úspěšné líhnutí z jikry, která prošla trávícím systémem labutě.

Extrémní odolnost jikerných obalů halančíkům umožňuje kolonizaci extrémních biotopů. Mnoho druhů halančíků žije v dočasných tůních a období sucha přežívá jako jikry ve vyschlém sedimentu tůní. Ukazuje se, že tato odolnost jim také umožňuje šíření na nová území a vysvětluje přítomnost těchto ryb na nečekaných místech.

Otázkou zůstává, zda podobnou strategii mohou disponovat také jiné druhy ryb. Obecné povědomí předpokládá, že jikry ryb mohou být přenášeny na peří, zobáku či nohou vodních ptáků. Důkazů či pozorování takového transportu je ale minimum, především v kontrastu s tím, jak často jsou ryby nacházeny v izolovaných tůních. Jak se do těchto tůní mohou dostat je důležitou otázkou také třeba z hlediska šíření nepůvodních druhů. Navazující výzkum bude orientován tímto směrem.

https://esajournals.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/ecy.2774

https://www.nytimes.com/2019/06/14/science/killifish-eggs-swan-poop.html

Článek vyšel 6. 6. 2019 v časopise Ecology

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email