Vědci z Ústavu biologie obratlovců (ÚBO) tak budou po dobu tří let zkoumat, jak se daří migrujícím ptákům vyrovnat s globálními změnami, jak nám mohou paraziti pomoci pochopit fungování invazivních druhů ve vodních ekosystémech, nebo si vědci budou hrát na velkého bratra a pomocí kamer budou „šmírovat“ nevěru vlaštovek.
V kategorii standardních projektů GAČR uspěly čtyři projekty vědců z ÚBO. Petr Procházka a jeho tým se bude zabývat tím, jaké mechanismy ovlivňují tažné ptáky při jejich cestě na hnízdiště a zpět do zimoviště. Migrující ptáci (patří sem notoricky známí a oblíbení čápi a skřivani, ale i méně nápadné druhy, jako jsou rákosníci či lejsci) jsou totiž jednou z nejohroženějších skupin ptáků, a to především v důsledku činnosti člověka a klimatických změn. V novém projektu vědci plánují uplatnit několik různých metod výzkumu (sledování pomocí geolokátorů, izotopové analýzy a dlouhodobé sledování populací), aby získali co nejpřesnější informace, které pomohou nastavit správný management ochrany těchto druhů.
Markéta Ondračková a její tým se bude věnovat otázce parazitismu a jeho vlivu na invazní druhy ryb. Modelovým organismem bude v rámci výzkumu využit jeden z nejúspěšnějších invazivních druhů ryb v Evropě, slunečnice pestrá. Pomocí terénních studií, kontrolovaných experimentů v laboratorních i přírodních podmínkách a molekulárních metod budou vědci zjišťovat vliv parazito-hostitelských vztahů na úspěšnost invaze nepůvodních druhů ryb.
Tomáš Albrecht ve spolupráci s Radkou Reifovou z Karlovy Univerzity bude zjišťovat původ, složení a funkci záhadného chromozomu, který se vyskytuje u pěvců, ale pouze u zárodečných buněk. Tento chromozom, který zároveň patří mezi největší chromozomy u mnoha druhů pěvců se dědí pouze po mateřské linii a během zrání zárodečných buněk zaniká. Díky tomu jeho existence dlouho unikala naší pozornosti a o jeho funkci a evoluci zatím nevíme téměř nic.
Ondřej Mikula ve spolupráci s Radimem Šumberou z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích bude zkoumat fylogenezi rypošů (Bathyergidae). Rypoši jsou dlouhověcí podzemní hlodavci žijící v Africe, kteří se používají jako modelové organismy pro studium sociálního chování, adaptací na extrémní prostředí, či v biomedicínském výzkumu stárnutí a vzniku nádorů. Je proto s podivem, že o jejich historickém vývoji a fylogenetických vztazích víme tak málo. Nový projekt by tuto mezeru měl zaplnit za využití rozsáhlých genomických analýz.
V dalších kategoriích GAČR uspěl Michal Šulc se svým juniorským projektem, který je zaměřený na vnitrodruhový hnízdní parazitismus u vlaštovek. Vědci budou natáčet hnízda vlaštovek, které vybaví i speciálními čtečkami, které budou zaznamenávat přítomnost jednotlivých ptáků (kteří budou mít pod kůží čip) na hnízdě. Následně budou sledovat, jak se ptáci na hnízdech navštěvují. „Měli bychom tak mít mnohem víc informací o hnízdním parazitismu, který se tam evidentně děje. Takový vlaštovčí Big Brother“, dodává Michal Šulc.
V rámci bilaterálních projektů uspěl projekt Josefa Bryji, který je zaměřen na analýzy evoluční diverzity drobných savců východní Afriky. Ve zdejších horách se vyskytuje extrémně vysoký počet endemitů (tj. druhů, které nežijí nikde jinde na světě), a proto je tato oblast považována za jedno ze světově nejvýznamnějších center biodiverzity (“hot-spot”). Vědci budou pomocí srovnávacích analýz na základě genomických a morfometrických dat studovat procesy, které k takovému hromadění rozmanitosti vedou. To zároveň umožní nalézt místa s nejvyšší evoluční (genetickou) rozmanitostí, která vyžadují urgentní ochranu. Tento mezinárodní projekt momentálně čeká na schválení u zahraničního partnera.
Mezi další úspěšné projekty získané pro ÚBO patří dva projekty v rámci výzvy MŠMT – INTER-ACTION. Jedná se o projekt Markéty Ondráčkové, která se v projektu zaměří na genetickou variabilitu původních a nepůvodních druhů ryb a jejich patogenů. Petr Vallo bude v rámci svého projektu zkoumat evoluční historii a soužití kryptických druhů pavrápenců komplexu Hipposideros caffer. Kryptické druhy jsou takové, které lze jen velmi těžko odlišit na základě pozorování. Tyto druhy tak často znesnadňují terénní práci a mnohé poznatky o biologii druhu tak mohou být zkresleny. Afričtí pavrápenci komplexu Hipposideros caffer zahrnují minimálně čtyři velmi podobné biologické druhy. Představují unikátní modelovou skupinu pro studium mechanismů speciace (tj. vzniku druhů) a soužití sympatrických populací (tzn. těch které se vyskytují na stejném místě). Za tímto účelem bude teto netopýří skupina prozkoumána v různých vegetačních zónách od dešťného lesa po sudánskou savanu pomocí analýzy genomických dat na úrovni fylo- a populačně-genetické. Od projektu se očekává, že přinese cenné poznatky nejen pro pochopení soudobé genetické variability, ale i znalosti o fungování druhových bariér u sympatrických populací.