Adaptace netopýrů na plísňové onemocnění geomykózou (2012–2015)

Syndrom bílého nosu je nově objevené plísňové onemocnění zimujících netopýrů, které způsobuje plíseň Pseudogymnoascus [dříve Geomyces] destructans. V Severní Americe se s onemocněním spojuje extrémní mortalita netopýrů, která se v Evropě neprojevila. V Evropě předpokládáme dlouhodobou koevoluci netopýrů s patogenem, a proto jsme studovali ekologické, behaviorální a genetické adaptace vůči tomuto onemocnění. Pomocí zjištění environmentálních charakteristik, které omezují růst plísně, jsme sestavil prediktivní model rozšíření syndromu bílého nosu. Zhodnotili jsme dlouhodobé změny početnosti a letovou aktivitu netopýrů v zimě před a po prvním nálezu onemocnění a určili jsme, zda strategie zimování ve skupinách snižuje vyrušování netopýrů při projevech infekce. Hledali jsme úseky genomu, které jsou pravděpodobně odpovědné za genetickou adaptaci vůči syndromu bílého nosu. Tyto informace pomohli pochopit adaptivní mechanizmy, které vysvětlují rozdíl v přežívání onemocnění mezi netopýry z Evropy a Severní Ameriky.